Rating webových zpravodajských médií

Východiska:

Důvěra ve zpravodajská média setrvale klesá. Pokusili jsme se proto pojmenovat příčiny tohoto trendu a současně nabídnout řešení směřující k obnově narušené důvěry. Chceme pomoci s rozlišením, kde je důvěra na místě a kde nikoli. Nadační fond nezávislé žurnalistiky si klade za cíl usnadnit domácím novinářům kvalitní práci a usnadnit čtenářům lepší orientaci v současné, často nepřehledné džungli informací. Při vědomí, že problém nedůvěry vůči médiím je dlouhodobý, jsme se rozhodli nejprve vymezit několik obecných principů, jež považujeme za klíčové pro ukotvení a rozvíjení důvěryhodné novinářské práce a mediální praxe.

Důvěryhodnost serveru, který přináší kromě publicistiky a komentářů také zpravodajství, lze posuzovat z různých úhlů pohledu. My jsme se zaměřili na tři charakteristiky, které považujeme za principiální. Jsou jimi transparentnost média, poctivé nakládání se zdroji a profesionální práce se sdělením. Přitom neusilujeme o vypichování jednotlivých excesů či chyb, ale jde nám o dlouhodobé a systematické fungování toho kterého média.

1. Transparentnost média

Stejně jako v běžné lidské komunikaci, tak i při čtení zpráv je důležité vědět, kdo k nám promlouvá, abychom mohli lépe pochopit jeho motivace. Proto by nemělo být běžné, že čtenář neví, kdo je autorem textu. V ideálním případě by měly být všechny články podepsané, pokud nejsou, měla by být dostupná alespoň plná informace o členech redakce, včetně jejich e-mailových adres. Možnost kontaktovat novináře prostřednictvím e-mailu napravuje asymetrii v komunikaci, kdy se novinář může ve svém textu zaměřit na konkrétního člověka, ale dotyčný na něj nemůže přímo zareagovat.

Snadno dostupné by měly být také informace o provozovateli webu. Jméno a IČ firmy, která web provozuje, by mělo být bezprostředně dohledatelné na webu. Čtenář by měl mít dále možnost snadno zjistit, kdo je skutečným vlastníkem média. Vlastnictví v podobě offshorové společnosti či akcií na doručitele snižují důvěryhodnost publikovaného obsahu, protože v takovém případě nejsou zájmy vlastníka zřejmé. (Jde mu o zisk? Je odněkud dotován?) V případě zájmu by měl čtenář rovněž bez problémů dohledat informace o hospodaření, účetní uzávěrce a výroční zprávě vlastnické firmy na serveru Justice.cz.

Důvěryhodnost média se nezvyšuje, je-li veškerá informace o zpravodajském serveru formulována příliš obecně jako v případě ČeskoAktuálně.cz. Špatným příkladem je také server Aeronet, který tají identitu svého šéfredaktora i svoji vlastnickou strukturu a udává falešnou adresu sídla.

Screenshot
Patička webu ČeskoAktuálně.cz

Za příklad dobré praxe lze naopak uvést server Deníků, jehož regionální redakce často umožňují prokliknutím autorova jména přístup na stránku s kontaktním formulářem, který odešle vzkaz přímo autorovi textu.

2. Poctivé nakládání se zdroji

Zpravodajská média by měla svým čtenářům umožnit základní kontrolu původu svých zpráv a přispět k jejich důvěryhodnosti ověřováním faktů z více zdrojů. Při přebírání obsahu by měli autoři a editoři vždy jmenovat původní zdroj, pokud možno včetně aktivního webového odkazu.

Porušování této praxe je v českých zpravodajských médiích zcela běžné, někdy však nabývá až nepochopitelných forem. Příkladem může být článek „Ukrajinský velvyslanec potvrdil: Češi se účastnili bojů na straně banderovců“ ze serveru AC 24. Za svůj zdroj označuje Deník N, ve skutečnosti však vychází z textu uveřejněného na serveru Sputnik News. Na něj také navádí nabízený proklik. Jako příklad dobré praxe může naopak posloužit článek Deníku N o zvažovaném zdanění hazardních her „Schillerová překvapila zdaněním vysokých výher z hazardu: Těžce pracující by mohli do penze dřív.“ Link v textu je korektní a vede přímo k tiskové zprávě, která se návrhu týká.

Mnoho článků a textů zase přebírá podstatné části od jiných autorů bez řádného upozornění. V případě, že obsah nebo jeho větší část není původní, by měl být čtenář na tuto skutečnost jasně upozorněn, nejlépe hned v úvodu textu. Příkladem špatného využití zdroje, může být článek na serveru Lidovky.cz o aktivitě Steva Bennona. Ačkoli je většina tvrzení, včetně vypravěčských detailů, přejata z článku deníku Washington Post, takže jde v podstatě o jeho parafrázi, figuruje Washigton Post v českém textu pouze jako zdroj jediné krátké citace.

3. Profesionální práce se sdělením

Poslední principem je míněno úsilí novinářů a editorů podat obsah tak, aby jeho součástí nebyla úmyslná manipulace. Proto by měly být na prvním místě zřetelně odděleny zprávy a komentáře. Záměrné zkreslení obsahu (respektive jeho nevhodná interpretace) do novinářské práce nepatří, ať již jde o nepodložená zobecňující tvrzení, stereotypizaci, nevhodné či zavádějící fotografie či hodnotící komentování ve zprávě.

Velkým a častým nešvarem je snaha uměle posilovat závažnost zprávy. Důvěryhodné servery by neměly používat bulvární titulky, které neodrážejí skutečný obsah textu. Neměly by ani uměle zvyšovat význam obsahu například odkazováním na jiná, důležitá, ale jen okrajově související témata. Příkladem textů se zavádějícím titulkem budiž pro odlehčení článek ze serveru Sport.cz „Zdrcený Messi. Barcelonská hvězda dostala nečekanou podpásovku“. V samotném článku přitom stojí pouze, že se Messiho tříletý syn prohlásil za fanouška Liverpoolu.

Důvěryhodné médium by rovněž mělo zřetelně a jednoznačně označovat reklamní texty. Servery by měli označovat reklamu vždy a jasně jako reklamu. Není dobré ji označovat drobným fontem či jinak než jako reklamu. Příkladem zavádějícího způsobu označování reklamy může být praxe na serveru Aktuálně.cz či Deník, kde je reklamní text v proudu zpravodajství označen jako "Komerční článek." aniž by toto odlišení bylo podpořeno dalšími grafickými prvky jako třeba rámečkem a podobně.

Důležitost principů

Dodržování zmíněných principů je spravedlivější vůči čtenáři. Čtenář ví, kdo k němu mluví. Ví, jaké jsou ekonomické zájmy vlastníka média. Může si snadno ověřit zdroje přinesené zprávy a současně nahlíží, že se práce novinářů opírá o více zdrojů. Na úrovni jednotlivých textů pak má dostatek signálů, že se dotyčný sdělovací prostředek ani jeho autoři nesnaží o hrubou manipulaci, ať už za účelem zvýšení svého zisku, nebo proto, aby jej donutili myslet si to, co si přejí oni.

Rating webových zpravodajských serverů, hodnocených podle dodržování výše popsaných zásad, je již dostupný na tomto webu. Hodnocení se bude pravidelně opakovat přibližně v 6 měsíčním intervalu. Koncem letošního roku zde budeme zveřejníme mapu tištěných médií, jejichž důvěryhodnost budeme hodnotit podle podobných kritérií, při zohlednění jejich odlišné výroby a podoby (pevný formát, nemožnost prokliků přes hyperlinky atd.).

Horizonty:

Se čtenáři lze manipulovat velmi jemně, například předvýběrem informací. Dá se to ovšem dělat i velmi hrubě, a to publikováním obsahu, který je buď záměrně vymyšlený, nebo zkreslený tak, že již neodpovídá realitě. Zkreslený, demagogický nebo doslova vymyšlený obsah bohužel není vždy snadné odhalit. Také tímto problémem bychom se chtěli v budoucnu zabývat a přinášet kultivovanou mediální kritiku těchto přešlapů a potenciálně zlých úmyslů. V současnosti jsme však rádi, že se těmto problémům věnují servery jako Manipulátoři či Demogog.

Vím, že je tato kritika potřebná, avšak základem, na kterém je třeba stavět, jsou právě tři popsané principy zacházení s informacemi a se čtenáři. Už podle nich si totiž lze udělat obrázek o tom, které redakce se snaží dělat svou práci zodpovědně, u kterých se vyskytují dílčí nedostatky a pro které je neserióznost téměř pracovním nástrojem.

Josef Šlerka